Preimplantační genetická diagnostika (PGD)
Preimplantační genetická diagnostika – PGD se využívá v souvislosti s metodami asistované reprodukce – IVF a ICSI. Zahrnuje techniky, kterými lze odhalit genetické abnormality budoucího plodu. Vyšetřují se spermie, vajíčka, nejčastěji však již vykultivovaná embrya. Genetický rozbor lze provést i z pólového tělíska (součást vajíčka), čehož se využívá ve státech, kde je zakázána genetická manipulace s embryi.
Poprvé byla PGD použita v roce 1992 v Londýně, v České republice se provádí od roku 2000.
Zjištění odchylek genetickým vyšetřením
Genetickým vyšetřením vyvíjejícího se embrya se zjišťují strukturální a početní chromozomální odchylky. Touto metodou lze rozkódovat celý genom embrya (genetickou výbavu), z etických důvodů se však toto celkové vyšetření neprovádí. Zjišťují se „pouze“ nejzávažnější, nejčastější a nejpravděpodobnější choroby, kterými by mohlo být embryo postiženo. Mnoho genetických mutací je důvodem potratů v I. trimestru, PGD pomáhá těmto případným ztrátám předcházet.
Z třídenního embrya, které je v té době tvořeno 6 – 8 buňkami, se pomocí mikromanipulátoru odeberou 1 – 2 buňky. Embryo v tomto stádiu má výbornou schopnost regenerace, odebrané buňky velmi rychle nahradí a dále se normálně vyvíjí.
Mikromanipulátor je přístroj, který převádí poměrně velké pohyby ruky, které by embryo poškodily, na pohyby miniaturní. Do tohoto přístroje se upevní pipeta (skleněná trubička), která přidržuje embryo, menší pipetou se potřebné buňky odsají.
Flourescenční analýza
Následná genetická diagnostika se provádí metodou FISH – fluorescenční in situ hybridizace a PCR – polymerázová řetězová reakce. Při FISH metodě se DNA obarvuje speciálním fluorescenčním barvivem. To obsahuje tzv. genové sondy. Jednotlivé sondy se dokáží navázat jen na určité části DNA, na určitý chromozom.
Obarvený vzorek se hodnotí pod fluorescenčním mikroskopem, kde se sondy projevují barevným fluorescenčním zářením. Sondy se nenavazují na DNA pevně, po vyšetření je lze vymýt a aplikovat další roztok ke zkoumání dalšího chromozomu.
Existují také vícebarevné sondy, kterými lze zkoumat více chromozomů najednou. Touto metodou se odhalují strukturální a početní odchylky chromozomů. Při PCR se pomocí enzymů buňka ve zkumavce rozpustí, DNA se odhalí a ve speciálním přístroji – termocykléru se namnoží.
Jednotlivé úseky, které chceme zkoumat, se ohraničí komerčně prodávanými primery (části DNA se specifickou strukturou). Takto upravená DNA se přenese do speciálního gelu na elektrické desce, do které se pustí proud. Zkoumaný a právě namnožený úsek vytvoří nejsilnější proužek. Na vedlejší desku se umístí stejně upravený úsek DNA od zdravého pacienta a vzorky se vzájemně porovnávají.
Podmínky diagnostické metody
PGD embrya se neprovádí standardně u všech párů, pouze u těch se zatíženou anamnézou – s výskytem genetických onemocnění v blízké rodině. Dalšími indikacemi jsou opakované potraty v I. trimestru (3 a více), opakovaně neúspěšné IVF cykly (2 a více), potrat dítěte s chromozomální vadou a vysoký věk matky (36 a více let). Je nadstandardním vyšetřením, pojišťovna jej neproplácí.
Nevýhodou tohoto vyšetření je to, že vyjádření genetika není vždy stoprocentní. Existují totiž nemoci, které se projevují jen v několika buňkách, jsou tzv. mozaikami. Tyto nemoci jsou vzácné, genetici o nich vědí a vyjadřují se o pravděpodobnosti jejich výskytu u daného embrya v procentech.
Další slabinou je to, že se netestují všechny choroby, ale pouze ty nejtypičtější. K poškození embrya může dojít také mikromanipulací. Je na embryologovi, aby rozpoznal jeho následný porušený vývoj. Poškozené embryo se do dělohy nevkládá.
PGD zvyšuje u párů se zatíženou anamnézou pravděpodobnost úspěšného oplodnění až 3krát.
