Vyšetření ženy
K úspěšnému oplodnění je zapotřebí zdravé zralé ženské vajíčko, zdravá zralá a dostatečně pohyblivá spermie, schopnost pohlavního ústrojí ženy i muže umožnit spojení těchto pohlavních buněk a vhodné hormonální podmínky pro vývoj a zrání spermie, vajíčka i oplodněného vajíčka.
Příčin neplodnosti je mnoho, chyba může být na straně muže i ženy, případně obou. K jejich odhalení slouží řada vyšetření.
Základem je správně odebraná anamnéza, celkové zhodnocení zdravotního stavu a gynekologické vyšetření.
Další vyšetření jsou zaměřena na průkaz ovulace, tzn. potvrzení, že dochází k uvolnění vajíčka z vaječníku. Toto lze zjistit několika způsoby:
Měření bazální teploty. Každý den ráno po probuzení si žena měří teplotu vždy na stejném místě (ideálně v pochvě, lze ale i v ústech nebo konečníku). Bezprostředně po ovulaci stoupá teplota o 0,3 až 0,7°C a zůstává zvýšená po zbytek menstruačního cyklu. Tento vzestup teploty je způsoben progesteronem, který produkuje žluté tělísko. Teplota nestoupne, pokud k ovulaci nedošlo.
Měření hladiny progesteronu. Odebere se vzorek krve 5 – 10 dní před očekávanou menstruací. Jeho zvýšená hodnota signalizuje, že došlo k ovulaci.
Ultrazvukové vyšetření. Hodnotí se velikost největšího folikulu, která by se měla pohybovat mezi 18 a 26 mm. Sleduje se také výška a charakter děložní sliznice.
Měření hladiny luteinizačního hormonu, LH. Ovulaci předchází zvýšení hladiny tohoto hormonu. K tomuto vyšetření slouží speciální testovací papírky pro první ranní moč. Změna barvy značí ovulaci během následujících 24 – 40 hodin.
Histologie endometria, děložní sliznice. V druhé polovině cyklu se odebere vzorek děložní sliznice a pod mikroskopem se zjišťuje, zda došlo k jejím typickým změnám způsobených progesteronem.
Ten je produkován žlutým tělískem, které by nevzniklo, kdyby nedošlo k uvolnění vajíčka. Tento zákrok nepatří k základním vyšetřovacím metodám, protože kdyby již žena byla těhotná (což je v tak brzké době těžko zjistitelné), zvyšuje se tímto riziko potratu.
Vyšetření děložního hlenu. Posuzuje se množství hlenu, jeho tažnost, stupeň otevření děložního hrdla, přítomnost aborizace (krystalizace hlenu po nátěru na sklíčko) a jeho čirost. Vše souvisí s tím, že se během ovulace mění kvalita hlenu.
Pokud bylo prokázáno, že žena ovuluje, přistupuje se k dalším vyšetřením, kterými se pátrá po případné neprůchodnosti vejcovodů. Neprůchodnost je nejčastěji způsobena pozánětlivými změnami nebo endometriózou („vycestování“ děložní sliznici mimo dělohu). Metod, jak to zjistit, je opět několik:
Laparoskopie. Pomocí 2 – 3 asi centimetrových řezů se speciální optikou v celkové anestézii prohlíží vnitřní orgány, především vaječníky a vejcovody. Případné abnormality lze touto metodou rovnou odstranit.
Nejčastěji je nutné provést tzv. reanastomózu vejcovodů (nové spojení dříve přerušených vejcovodů), salpingektomii (vytětí vadné části vejcovodu) nebo kanylaci vejcovodu (zprůchodnění vejcovodu zavedenou kanylou).
Hysteroskopie. Jedná se o zavedení optického přístroje do dělohy, často se provádí společně s laparoskopií v rámci jedné anestézie.
Hysterosalpingografie. Touto metodou se rentgenologicky sleduje průchodnost vejcovodů pomocí speciální kontrastní látky aplikované přes pochvu.
K diagnostice neplodnosti slouží také rozbor krve na stanovení hladin dalších hormonů: folikulostimulačního – FSH, estradiolu, LH, prolaktinu a hormonů štítné žlázy. Pátrá se po případných infekčních chorobách: chlamydiových infekcích, kapavce, hepatitidě B, HIV a dalších virů.
Provádí se také imunologické vyšetření (např. přítomnost protilátek proti spermiím) nebo genetické vyšetření.
